Halloween

Stalo se to na Halloween. U lávky, kolem které procházím téměř každý den jsem spatřila dva klauny rozdávající balónky. Jeden z nich měl zubatý úsměv a něco mi na něm nesedělo. Prostě jsem měla husí kůži, když jsem kolem nich šla. A když už jsem si myslela, že jsem od nich daleko, ozvalo se za mnou skřípavým hlasem starce: "Pojď si pro balonek." 

Strnula jsem. 

Vnímala jsem šustot balonku.

Byli za mnou.

Určitě mi ublíží. 

Nemohla jsem se pohnout. 

Hrozně jsem se bála a chtělo se mi křičet. 

A pak to zmizelo a já slyšela, jak se ti klauni v dálce smějí. 

Myslela jsem, že tam vystojím věčnost, a pak už jsem to nevydržela a otočila. Klauni v dálce odcházeli, balonky vlály za nimi a plnily ulici,  byly plné zvířátek, které v ten okamžik vypadaly jako živé. Měla jsem dojem, že na mě mluví, křičí, prosí. 

Na mysli mi vytanulo slovo: zakleté.

Z ruky jednoho klauna padaly fotky, které jsem cestou posbírala. Jeden děsivější než druhý. 

Co si o tom myslíte vy??